Vittoria (Vicky) Piria, v Miláně narozená závodnice anglo-italského původu se v mezinárodním motorsportu poprvé výrazně objevila roku 2012. Startovala za špičkový tým Trident v šampionátu GP3. Mezi top10 se nikdy neumístila a jejím nejlepším závodem byla Monza, kde právě sahala po prvním bodíku, když ji zradila technika. V boxu Tridentu tehdy teklo hodně slz – Vicky asi věděla, že se tím v posledním závodě sezony její sen o velké kariéře právě rozpynul. Do GP3 se už nikdy nevrátila. Při putování gridem italského šampionátu GT v Mugellu jsem na ni letos znenadání opět narazil. Závodí v tomto šampionátu za malý tým Tsunami-Porsche. Po 10 letech jsme si tedy znovu popovídali o tom co bylo a co snad ještě bude.
RK: Když si vzpomenu na Tvou kariéru, tak vidím právě onu Monzu roku 2012, kdy jsi uplakaná zmizela v boxech. Vyvinul by se Tvůj sportovní osud jinak, kdyby jsi tehdy zabodovala?
VP: Někdy si kladu tuhle otázku také… Ale asi by ani to nepomohlo. Svět tehdy prostě nebyl připraven na děvčata v F2 nebo F1. A není to dodnes. Tehdy v GP3 jezdili i Alice Powell a Carmen Jorda – a kde jsou dnes..?
RK: Do GP3 jsi se již nevrátila. Co jsi jezdila pak?
VP: Další sezonu jsem startovala v Euro F3 Open, kde se mi dařilo a často jsem dojela na bodech. Skončila jsem mezi top10. Pak jsem to zkusila i v USA. Jezdila jsem formuli Pro-Mazda. Po čtyřech závodech ale firma mého sponzora bankrotovala a byl konec. Pak jsem 5 let skutečně nezávodila vůbec.
RK: Před třemi lety jsi se objevila v novém projektu W-Series, formule pro děvčata…
VP: Splnila jsem jejich výběrová kritéria, tak jsem to na dvě sezony ráda vzala. Všechno tam zaplatili, tak proč ne?
RK: Teď už i W-Series zanikla, co si o tom projektu myslíš?
VP: Z čistě egoistického hlediska to pro mě byl dar z nebes. V první sezoně jsem skončila celkově 9., nejlépe 5. v Misanu. V zásadě je takové závodění děvčat mezi sebou ale na nic. Byla to především show. A dnes je vidět, že nikam nevedla…
RK: V čem vidíš základní zlom Tvé kariéry? Kde byla rozhodující chyba?
VP: Asi jsem měla dříve vsadit na vozy GT a nezkoušet to tak zarputile ve formulích… Mohu to poradit i jiným holkám, která se trápí s monoposty.
RK: Proč je dle Tvého názoru ve špičkovém sportu tak málo děvčat?
VP: To máš pravdu – podívej se třeba na náš šampionát GT, je tu 35 aut se dvěma jezdci a jsem tu jediná žena! Myslím, že to má především fyzické důvody. Za mých časů ve formulích to ještě šlo, se zavedení systému Halo má ale jezdec méně místa k pohybu a řídit závodní auto je proto fyzicky ještě těžší. Zde by měla FIA pomoci děvčatům – na fyzickém sektoru. Je nás tak málo a proto je i pravděpodobnost našeho úspěchu o to menší. No a to zase odrazuje sponzory. Ohledně sponsoringu se toho vůbec hodně změnilo. Mám například jednoho sponzora, který vůbec nestojí o to, být zviditelněn na autě. Chce hlavně, abych byla hodně aktivní na sociálních sítích!
RK: Letošní rok je jaksi Tvým druhým útokem na vekou kariéru?
VP: Ano, absolvovala jsem kompletní sezonu národního šampionátu GT a Mugello bylo zdařilým zakončením sezony. S kolegou Vitem Postiglionem jsme na Porsche 991 GT3 dojeli celkově dvakrát 15. a v neděli třetí ve třídě. Myslím, že jsem si tím vybudovala dobrý základ pro jednání ohledně ročníku 2023. Mým cílem je, stát se špičkovým jezdcem GT.
Text a foto: Roman Klemm
