Z důvodu známých všudepřítomných politických represálií neproběhl „můj ročník“ 2021 zdaleka tak, jak jsem ho plánoval. Našly se ale světlé momenty…
1. Nejnezapomenutelnější den roku: Setkání s Emersonem Fittipaldim
29. červen 2021 do smrti nezapomenu. Měl jsem možnost pobýt v opravdu velmi úzkém kruhu s Emersonem Fittipaldim. Brazilec byl v Rakousku na akci pořádané firmou Toyota Falbesoner a já si mohl s idolem, jehož jméno znám již od dob v mateřské školce, nerušeně povídat. Hodiny a hodiny… Neskutečné…
2. Nejlepší závod roku: Monaco Historique, Třída F1 let 1974-1977
Na velkolepou podívanou bylo v tomto s odstupem nejlepším závodě F1 sezony 2021 zaděláno hned po startu. Němec Marco Werner byl jasně nejrychlejší kvalifikace, v daném okamžiku ale lehce zaváhal a možná i podcenil rvavost bývalé hvězdy F1, Jena Alesiho. Francouzův Ferrari ročníku 1974 tedy projel zákrutem St. Devote jako první, těsně následován JPS-Lotusem (1976) Wernera. Kdo myslel, že bývalý vítěz 24h Le Mans triumfátora GP Kanady 1995 brzy předjede, ten Alesiho odhodlání take neodhadl správně. Vyvinul se překrásný tvrdý duel, který obsahoval vše, co správný závod nemá postrádat. Vůbec nevadilo, že skončil nehodou… Prostě RACING, jak má být!
3. Největší rozčarování: Finále F1 Yas Marina
Moderní Formule 1 je předražená, přetechnizovaná a přeregulovaná. Ani FIA si už není svými pravidly jistá – co se odehrálo během závěrečných kol šampionátu bylo skandálem. Ne, že bych měl „Michaela Jacksona asfaltu“ nějak v lásce, z objektivně-sportovního hlediska by se ovšem měl stát mistrem světa ten, kdo byl prostě nejrychlejší. „Sir Lewis” svého soupeře v rozhodujícím souboji jasně porazil – vymizíkovat před posledním kolem jeho 15sekudnovy náskok a okrást ho o tím titul, to je prostě World-Wrestling-Federation na nejnižší úrovni. Nebo přeneseno do světa fotbalu: jako by v poslední sekundě při stavu 5:0 rozhodči řekl: „Poslední gól rozhoduje – a ten, co právě prohrává, kope penaltu!“ Toho dne zodpovědní u FIA definitivně škrtli ze slova motorsport pojem „sport“.
4. Neplánováno: Setkání s Grande Dame, Ninou Rindtovou
Aktivity televizní stanice Servus TV příliš nesleduji a tak mi uniklo, že se bude v nedalekém Salzburgu pořádat rozhovor o Jochenovi Rindtovi, kterého se měla zúčastnit jeho vdova Nina společně se Sirem Jackie Stewartem. Dozvěděl jsem se to teprve den předem a do Mateschitzovy restaurace “Hangar 7” jsem se vydal bez akreditace nebo vstupenky. Měl jsem ten večer ale velké štěstí. Poprvé jsem se s paní Rindtovou (která ráda vyhýbá veřejnosti) potkal a zase jednou se mi podařilo na chvilku pobýt mezi pamětníky dávno minulých dějin motorsportu.
5. Nejlepší jezdecký výkon roku: Gabriela Jílková v Zandvoortu
Vypadalo to, že kariéra české závodnice Gábiny Jílkové skončila ještě, než se patřičně mohla rozvinout. Po několika pokusech v monopostech před několika lety blondýna z mezinárodní scény zmizela. Až letos se jí podařil slibný coup: spolu s americkým přítelem Robertem Haubem získala kokpit Zakspeed-Mercedesu v seriálu ADAC-GT4. A „QuickGabi“ tam hned dokázala zářit. Vrcholem její sezony, byl víkend v nizozemském Zandvoortu. V sobotu převzala svůj vůz jako osmá a dokázala z toho „vykouzlit“ druhé místo v cíli. Snad ještě úžasnější ale byla její „gala“ v neděli. Kvalifikovala se jako třetí a brzy po startu se posunula na druhé místo. Závod pak byl kvůli nehodě daleko za ní přerušen, přičemž z jejího vozu v oblasti motoru začaly šlehat plameny! S narychlo opraveným vozem vyrazila do re-startu a společně s Haubem dojeli takto handicapovaní na výborném 5. místě. Jilková znovu demonstrovala svůj talent a odvahu. Nevím, proč FIA v rámci náročných a komplikovaných výběrů křečovitě (a bezúspěšně) hledá děvče, které by zasloužilo zvláštní podpory. Stačí přeci jen prostudovat časy kol německé GT4…
6. Největší skandál: Promlčené okolnosti nehody Enza Fittipaldiho v Saúdské Arábii
Byly časy, kdy se osobnosti, jako Niki Lauda, Mario Andretti, nebo Jody Scheckter nebály, otevřeně kritizovat nedostatky svého sportu. Existovali i novináři, kteří neměli strach upozornit i na chyby FIA a jiných vlivných potentátů. V dnešní době dominované zbabělci, slabochy a nohsledy ovšem platí již jen „pohybovat se s hlavnim proudem“. Licence nebo akreditace by jinak byly v ohrožení… A tak není divu, že se nikde (mimo tady u nás) neobjevily kritické komentáře ke skandálnímu průběhu startu F2 v Saúdské Arábii. Startu, který mohl Enza Fittipaldiho z týmu Charouz Racing System stát život. Když kolega Pourchaire ve druhé řadě zůstal stát, neukázal neškolený maršálek na jeho stanovišti (a byl tam jen a jen pro takový případ) varující žlutou vlajku – o tom, že by mohl startér možná celou procedůru přerušit ani nemluvě. Na mou otázku, zda se někdo u FIA tímto fiaskem alespoň zabývá, jsem nedostal od vedeni F2 odpověď. Kde jsou ty časy, kdy se na pořadatele v Zolderu 1981 nebo Montrealu 1982 po podobných selháních snesla smršť mezinárodní kritiky. Ne, takhle se s “pány v bílých nočních košilích” nesmí zacházet – jeden z nich je teď dokonce prezidentem FIA…
7. Největší zklamání: Neúčast při Monaco Historique
Každému, kdo to chce slyšet (a i těm, kteří to slyšet nechtějí) již léta povídám, že mým nejoblíbenějším sportovním podnikem je binuální Grand Prix Historique de Monaco. Jezdím na ni již kolem 20 let a i letos jsem měl vše vybaveno. Stejně jsem ale nejel nikam… „Řádící chřipka“ (nebo lépe řečeno opatření a omezení kolem ní) se postarala o velkou nejistotu, zda se včas dostanu přes všechny hranice směrem knížectví a především mi nebylo jasné, jak se bez testu (kde jsem ho měl v neděli v Monaku dělat?) dostanu zpátky do Francie. Ty pocity před televizí…
8. Pěkné „na-oko-okamžiky“ v Imole v monopostech F3
Při Minardi Days v Imole jsem se seznámil s majitelem restaurátortského podniku Autoluce z Modeny, Signorem Danielem Ferruou. V dobách, kdy už aktivně nezávodím, jsem si vymyslel nové hobby: alespoň usednout do závodních vozů pro pár fotek. A ta situce s Autoluce k tomu byl jako udělaná. Daniele měl v paddocku i dva historické vozy F3, March 763 (ex-Gimax) a GRD 375 (ex-Johansson). Sebral jsem tedy odvahu, zeptal jsem se Danieleho o dovolení a pak už jsem se jen narval do svého starého overalu, helmy a jakž-takž i do těch úzkých krásných autíček…
9. Poprvé na Severní Smyčce
Ne, že bych se na klasickou Severní Smyčku Nürburgringu ještě nikdy nebyl podívat, dokonce jsem si tam již párkrát zaplatil za „turistickou“ projížďku. Na závody ale jezdím již bezmála 50 let, k návštěvě nějakého ostrého podniku v „zeleném pekle“ jsem se ještě nedokázal rozhoupat. Až letos. Kamarád začal jezdit tamní šampionát, tak konečně bylo pádného důvodu. Nejtěžší zívodní trať světa nezklamala – klobouk dolů před každým, kdo si tam troufne jet „na hranici“. Jedno s jakým vozem. Jaká to zcela jiná úroveň pojmu „závodění“ oproti fádním moderním pískovištím v Arábii. A nemohu si odpustit kacířskou otázku: Zaslouží si F1 vůbec status „mistrovství světa“, pokud do jejího kalendáře Nürburgring nepatří..?
10. Smutné odchody roku 2021
Psaní nekrologů zabírá pořád více času. Ne že by se umíralo na trati. Jsou to hrdinové mého mládí, kteří prostě jeden po druhém dosahují věku, ve kterém lidé prostě odejdou. Letos nás opustili (z těch známějších) Adrian Campos, Carlos Reutemann, Frank Williams a bratři Bobby s Alem Unserovými.
11. Všechna sláva polní tráva…
Motorsport je především big-business a včerejší zlaté poháry již zítra ztrácejí na glanzu. Kdo už dnes vzpomene na velké týmy F1 jako Tyrrell, Lotus nebo Brabham? Podobný status měl na sektoru cestovních vozů bavorský podnik Schnitzer. Firma z Freilassingu dlouhá desetiletí představovala vývěsní štítek BMW na okruzích celého světa. S novým vedením automobilky si ale Schnitzerovi „nerozuměli“. Spolupráce chabla a složitá hospodářská situace letos dokonce vedla k likvidaci Schnitzer Motorsportu. Poháry a zbývající vozy půjdou do dražby…
12. Nejmilejší akce roku: Grid Girls v Hockenheimu
Už pomalu přestávám nacházet poslední špetku pochopení pro devotnost, jakou se většina obyvatelstva vyspělých zemí světa nechává jistými kriminálními živly manévrovat do situace, ve které strádá a strádat ještě dlouho bude. Strach „z něčeho“ (svého času osvědčený trik Nacistů) prostě zachvátil lidstvo a toto šílenství má dopad na vše, co se odehrává kolem nás. Roku 2021 jsme nakonec mohli být rádi, že se sportovní podniky vůbec konaly alespoň v nějaké okleštěné podobě. O to milejší bylo, že pořadatelé ADAC-GT-Masters pozvali na poslední dva podniky sezony i Grid Girls. Sice jen s debilními náhubky, ale přeci. Krásné ženy a krásné vozy prostě ladí perfektně dohromady. ADAC na ně klidně mohl i na podzim zanevřít – neudělal ale tak a moc mile tím překvapil.
Text a foto: Roman Klemm
