reklama

Představujeme novou knihu Romana Klemma: „Hrdinové Formule 1, osm nesplněných snů“

sdílejte tento článek

Facebook
Twitter
Reddit
Telegram
WhatsApp

sdílejte tento článek

Facebook
Twitter
Reddit
Telegram
WhatsApp

Už 21. listopadu vyjde na českém trhu sedmá kniha našeho spolupracovníka, Romana Klemma o Formuli 1 a dějinách automobilových závodů – „Hrdinové Formule 1, osm nesplněných snů“.

Autor tentokrát udělal sám sobě a svým čtenářům radost tím, že podrobně zmapoval příběhy osmi velkých hrdinů svého dětství, to jest neopakovatelné éry 70. let.

Z doby, kterou považuje za tu s odstupem nejzajímavější a nejpestřejší dějin závodů, vybral hrdiny kokpitu, kteří možná tak úplně nedosáhli všeho, co si představovali. O kariérách Petera Revsona, Tonyho Brise, Ronnieho Petersona, Patricka Depaillera, Lelly Lombardiové, Vittoria Brambilly, Carlose Reutemanna a Jeana-Pierra Jariera vedl desítky rozhovorů s pamětníky, sebral stovky informací a ilustračních obrázků.

K dostání bude toto objemné dílo (ca. 350 stran/600 fotografií) v knihkupectvích po celé ČR a rovněž v knižních e-shopech. Primárním e-shopem bude  www.albatrosmedia.cz

Autor o své nové knize:

„Dobrá, 70. léta měla své záporné stránky, jako například podivnou módu, komunistický diktát, ne vždy líbivou hudbu a život za latentního strachu z nukleární války. Pro příznivce automobilového sportu ovšem tato epocha představovala zlaté, ničím nedosažitelné a bohužel neopakovatelné období. Málo při  tom vadilo, že se fandové v tehdejším Československu o výsledcích a dění ve velkém mezinárodním motorsportu dozvídali jen velmi střídmě a se zpožděním. Možná právě to vedlo k tomu, že se hrdinové formule 1, tohoto „nejkapitalističtějšího ze všech kapitalistických sportů“, pro příznivce na východě stali jakýmisi vzdálenými a fanaticky uctívanými polobohy.

Však to také divocí bozi byli. Jistě, zlepšování bezpečnosti sportu tehdy dělalo své první krůčky a ne každá nehoda musela zákonitě končit tragicky. Díky technickým  a aerodynamickým pokrokům se ovšem rychlost monopostů zvyšovala nesouměrně k vývoji tratí. Nikdo, kdo tehdy obklopen desítkami litrů paliva  a s několika sty neposlušnými koníky za zády, usedal do své hliníkové konstrukce krčící se na obrovských gumových válcích pár centimetrů nad asfaltem, si nemohl být jist, že v neděli po závodě znovu povečeří se svou přítelkyní nebo ženou, která mechanickými stopkami oddaně měřila a zapisovala časy jeho průjezdů. Kdo to tehdy dotáhl až do formule 1, ten již léta riskoval opravdu všechno – jen proto, aby se nebezpečí smrti přiblížil co nejvíce. Ovládat tehdejší výtvory více či méně geniálních konstruktérů, kteří prostřednictvím „pokusů přímo za závodu“ prověřovali své nápady, vyžadovalo hodně talentu, odvahy a především důvěry v osud. Piloti formule 1 70. let byli opravdové nezaměnitelné osobnosti, které „měly něco za sebou“. Stejně tak nezaměnitelné byly i vozy této dekády. Aerodynamika a jejím prostřednictvím zvýšená přilnavost v zatáčkách právě začaly hrát rozhodující roli a každý z tehdejších designérů objevoval její taje po svém. Výsledkem byly vozy svérázných tvarů, které by fandové rozeznali i se zavázanýma očima jen tak po hmatu.

Dekáda let 1970 až 1979 byla dekádou ryzích osobností  a charakterů. A to nejen co se jezdců, majitelů stájí a konstruktérů týče. O originálních kreacích na čtyřech (a i více!) kolech jsme si právě pověděli výše, nezaměnitelný charakter tehdy ovšem měly i závodní dráhy. Do kalendáře FIA se sice právě začaly prodírat autodromy moderního pojetí, pořád ještě ale přežívaly i „horské dráhy z předválečné doby kamenné“, které neprominuly ani tu nejmenší chybičku jezdce a na každém metru se snažily zničit použitý materiál. Formule 1 tehdy byla jiným sportem a její aktéři byli lidé jiného rázu, než dnes. Společný má tato disciplína opravdu již jen název.    

Každý z borců, který v 70. letech riskoval svou finanční jistotu a zdraví, jen aby mohl alespoň jednou vyrazit do velké ceny mistrovství světa, byl  hrdinou sám o sobě. Pojďme se podívat na příběhy 13 z nich. Nejsou to příběhy těch nejšťastnějších. Jsou mezi nimi vítězi Grand Prix, kteří na „Golden Seventies“ dodnes s nadšením vzpomínají, ale i ti, kteří za úspěch považují holou účast a skutečnost, že přežili. V této knize ale nalezneme i osudy těch, kteří během této krásné a přesto vražedné dekády za svou nevysvětlitelnou vášeň zaplatili životem.

Tehdy se mnozí z nás právě začali o motorsport zajímat a formule 1 jim učarovala právě pro její nedosažitelnost, pestrost a nebezpečí. Jak rád bych se vrátil nazpět a tuto dekádu si pořádně vychutnal. Činím tak alespoň prostřednictvím této knihy…“

reklama

reklama
reklama
reklama